Obrácen, obrácení, obraceti (se), obrátiti (se): Tyto výrazy mají v bibli rozmanitý význam: otočiti [
Ps 78:26;
Hab 1:9]; otočiti se [
2Chr 29:6;
Ps 114:3;
Matt 7:6 ;
Matt 9:22;
Luke 7:44;
John 20:14;
Acts 9:40;
Rev 1:12]; proměniti [
Gen 50:20;
Exod 17:17;
Deut 23:5;
Job 17:12;
Ps 30:12 ;
Ps 64:10 ;
Ps 66:6 ;
Ps 69:11 ;
Ps 78:44 ;
Ps 114:8;
Jer 48:9;
John 16:20;
Acts 2:20;
2Pet 2:6;
Rev 11:6]; zahnati [
Ps 6:11 ;
Ps 9:18 ;
Ps 35:4 ;
Ps 56:10]; v nic obrátiti = zničiti [
Job 5:12 ;
Job 6:18 ;
Job 14:19;
Ps 33:10;
Isa 41:11;
Acts 5:36]; získávati [
2Sam 15:6;
Acts 5:37 ;
Acts 20:30]; seslati, vrátiti [
Deut 28:60;
2Sam 16:8;
Neh 4:4;
Ps 94:23;
Matt 26:52]; navrátiti se [
Jer 11:10;
Gal 4:9]; uchýliti se [
Judg 19:11nn;
Ruth 1:16;
1Sam 14:7;
Luke 19:7]; věnovati pozornost, dbáti na někoho, věnovati se [
2Kgs 18:7;
Jer 15:19;
Acts 13:46;
2Tim 4:4]; útočiti [řečí
Job 32:14]; hledati pomoc [
Isa 19:22;
Jer 3:10]; upříti [oči
Ps 34:16; tvář
Num 6:26;
Jer 44:11; zřetel
Isa 45:22]; odvrátiti se [pro hanbu
Lam 1:8] a pod.
O-ní ve smyslu náboženském zahrnuje v sobě vše, co SZ vyžaduje a pokládá za osobní odpověď člověka na Boží pozvání k osobnímu obecenství a nabídku odpuštění: pokání a vyznání hříchů [
Lev 5:5 ;
Lev 16:21;
Num 5:7 sr.
1Sam 7:5n;
Joel 2:12 -
Joel 2:14 a zvl. v žalmech, na př. 25,7; 32,5;51,6nn], hledání Boha [
2Sam 21:1;
Isa 55:6;
Hos 5:6 ,
Hos 5:15;
Amos 5:4; Sof 2,3]; ponížení před Bohem [
Lev 26:41;
1Kgs 21:29;
2Kgs 22:19;
2Chr 7:14 ;
2Chr 12:6], upření srdce na Boha [
1Sam 7:3], obměkčení srdce [
2Kgs 22:19], půst, stud, roztržení roucha, kvílení, spaní na zemi a p. [
1Kgs 8:47 ;
1Kgs 21:27;
Isa 46:8;
Hos 7:14], učit se, dobře činit a přestat zle činit [
Isa 1:16n sr.
Ps 34:15 ;
Ps 37:27], poslouchat [
Isa 1:19], polepšit se [
Jer 7:3 ;
Jer 26:13], naklonit srdce k Hospodinu [
Josh 24:23], učinit si nové srdce [
Ezek 18:31], obřezat srdce [
Jer 4:4; sr.
Deut 10:16], zorat ouhor [
Jer 4:3;
Hos 10:12], obmýti srdce [
Jer 4:14], umýti se a očistit se [
Isa 1:16] a p. Ve všech těchto výrazech jde o nejvnitřnější účast toho, jenž hledá odpuštění.
Všecky tyto opisy pravého postoje člověka k Božímu nabídnutí spásy jsou obsaženy v hebr. výrazu šûb [obrácení, vrácení] a v jeho odvozeninách. Jde o návrat poddaného, který se vzbouřil proti svému pánu, nebo o návrat nevěrné ženy k svému muži, tedy o odvrácení od dosavadního životního směru a současně o obrat, návrat k Bohu [
Josh 24:23;
1Sam 7:3;
1Kgs 18:37].
Zvláště proroci [
Amos 4:6 ,
Amos 4:8nn ,
Amos 4:11] a mezi nimi na předním místě Ozeáš [
Hos 3:5 ;
Hos 5:4 ;
Hos 6:1n ;
Hos 7:10 ;
Hos 14:2n] a Jeremiáš, jimž byla zjevena Boží láska jako záchranná, spasitelná moc, tvořící nové srdce, užívali rádi tohoto výrazu. Vědomí Boží lásky vedlo k hlubšímu poznání hříchu a k nutnosti naprostého životního obratu. Předním úkolem proroků je podle Jeremiáše [
Jer 23:14 ,
Jer 23:22 ;
Jer 25:4n ;
Jer 26:3 ;
Jer 35:15 ;
Jer 36:3 ,
Jer 36:7] výzva k rozhodnutí srdce pro Boha, [
Jer 25:5 sr. 3,21]. Jeremiáš je si ovšem vědom toho, že i toto rozhodnutí pro Boha, k němuž ve svých kázáních vyzývá, je možné jen slitováním Božím [
Jer 31:18 -
Jer 31:20] a stvořením nového srdce [
Jer 24:7 ;
Jer 31:31nn; sr. 15,19; 17,14;
1Kgs 18:37].
Podobně je tomu i u t. zv. druhého Izaiáše, u něhož je jasné, že obrácení k Hospodinu je odpovědí na Boží vykoupení [
Isa 43:23nn ;
Isa 44:22 ;
Isa 53:1 -
Isa 53:6 ;
Isa 55:7]. Známkou toho, že si dal člověk Bohem posloužiti k obrácení, je vstup do svědecké služby Boží [
Isa 41:9 ,
Isa 41:26n ;
Isa 42:19 ;
Isa 43:10 ,
Isa 43:12 ,
Isa 43:21 ;
Isa 44:8 ,
Isa 44:21 ,
Isa 44:26 ;
Isa 45:23 -
Isa 45:25 ;
Isa 48:6]. Obrácení není sice podmínkou spásy – spása je nepodmíněným darem Božím – ale spása není možná bez svobodného a vědomého přitakání k Boží milosti [sr. podobenství Ježíšovo o člověku, který neměl roucha svatebního
Matt 22:1 -
Matt 22:14]. Proroci trvají na obojím: na svobodném rozhodnutí Boží svrchovanosti i na ochotném přitakání se strany člověka.
Ezechiel měří o. konkrétně na odvratu od model a ohavností života [
Ezek 14:6 sr. 11,18; 20,7] a na zachovávání Božích ustanovení [
Ezek 18:21 ,
Ezek 18:27 ,
Ezek 18:30n ;
Ezek 33:14]. Podobně i
Deut 4:39n ;
Deut 30:2 ,
Deut 30:10 [sr.
2Kgs 17:13]. Přes tuto konkrétnost však neztrácí bible vědomí, že nejde jen o jednotlivé činy, ale o nové srdce a nového ducha [
Ezek 18:31], o obřezání srdce [
Deut 10:16], jež je dílem Božím [
Exod 11:19 ;
Exod 36:26nn; sr. Dt. 30,6], za něž nutno prosit [
1Kgs 8:33 ,
1Kgs 8:35 ,
1Kgs 8:47, sr.
Judg 10:10;
Lev 26:40]. Některá místa pak zřejmě ukazují na »poslední dny«, jež přinesou pravé obrácení [
Deut 4:30;
Ezek 36:25nn; sr. 11,19; 37,24].
Ovšem v konkrétním vypočítávání určitých .známek o. spočívalo jakési nebezpečí, zvláště v době, kdy se zbožnost soustřeďovala na Zákon, takže hledání Hospodina se rovnalo horlivému studiu Zákona [
Ps 119:2 ,
Ps 119:10] a odpadnutí od Hospodina znamenalo odpadnutí od Zákona [
Neh 9:29;
2Chr 12:1]. Zvláště pak rozdělení lidu na »zbožné« a »bezbožné«, při čemž »zbožní« necítili potřebu obrácení [
Matt 3:7], mohlo přispěti k tomu, že se zapomínalo na podstatu o.: návrat celého člověka, obrat srdce k Bohu. Toto nebezpečí je patrno zvláště v apokryfní literatuře židovské a v kasuistických předpisech rabínských.
Hebr. výraz tešúbá [šúb] je překládán v řeckém NZ výrazem metanoia, jež Kral. všude tlumočí pojmem *pokání. Ale nejde tu jen o vnitřní, duchovní změnu, hnutí mysli, lítost, změnu smýšlení, nýbrž, jak ukazuje SZ, o základní, radikální obrat v celém životě, který je přiměřenou odpovědí na obrat v situaci člověka, nastalý příchodem, po př. přiblížením království Božího. Je to odvrat od všeho, co člověka zdržuje a poutá na cestě k Bohu, a rozhodný obrat k Bohu v celé poslušnosti. Jde tu o obrat, který se týká celého člověka, nejen jeho nitra [
Matt 12:33nn;
Mark 7:15], ale potom i všeho jeho počínání [
Matt 18:23 -
Matt 18:35;
Luke 19:1 -
Luke 19:10]. Jde o novou orientaci celého života, z níž roste víra jako rozvinutí obrácení k Bohu [
Mark 1:15;
Acts 11:21 ;
Acts 26:18 sr.
Luke 22:32]. Ježíš mohl účinněji volat k pokání než Jan Křtitel [
Matt 3:2] a ovšem než proroci, kteří o-ní viděli v eschatologických dálavách, kdy Bůh dá nové srdce, protože v něm bylo eschatologické království Boží přítomno jako Boží nabídka a požadavek.
Řecký výraz epistrefein překládají Kral. v NZ slovem obrátiti, odvrátiti se a p. Jde tu většinou o obrat z falešného směru k Bohu ve smyslu metanoia [
Luke 1:16 ,
Luke 1:15;
Jas 5:19n;
1Pet 2:25 sr.
John 12:40;
Isa 44:22 ;
Isa 55:7]. U pohanů [
Acts 15:3] jde prakticky o odvrat od model a obrat k Bohu [
Acts 14:15 ;
Acts 15:19;
1Thess 1:9], od moci ďábelské a temností k světlu [
Acts 26:18], u Židů od nepravostí [
Acts 3:26] ke Kristu [
Acts 9:35 ;
Acts 11:21;
2Cor 3:16]. Někde jsou spojeny oba výrazy: pokání a obrácení [
Acts 3:19]. Že jde nikoli jen o vlastní rozhodnutí, ač ne bez vlastní osobní účasti, [člověk se vůči Boží nabídce a ponoukání může zatvrdit:
Matt 13:15;
Mark 4:12;
Acts 28:27 sr.
Isa 6:9n;
Matt 23:37], je vidět na formulaci
Acts 5:31 ;
Acts 11:18;
Rom 2:4;
2Tim 2:25 a zvláště
1Pet 2:25: »obráceni jste ku pastýři duší svých« [sr.
Lam 5:21;
Mal 3:17n;
Ezek 34:16]. S obrácením souvisí shlazení hříchů [
Acts 3:19 ;
Acts 26:18;
Jas 5:20], protože o. znamená návrat z odcizenosti a vzdálenosti od Boha [
1Pet 2:25] do obecenství s Bohem skrze Krista [sr.
2Cor 3:14 -
2Cor 3:18].
Praví-li se u
Luke 1:17, že Jan Křtitel »obrátí srdce otců k synům« [
Mal 4:5n], myslí se tím sotva jen návrat pokoje do rozvrácených rodin [
Mark 9:12], nýbrž spíše naplnění proroctví z
Isa 29:22n a 63,16. Praotcové se nebudou muset stydět za své nábožensky degenerované potomky; neboť přijetím Krista bude navázáno spojení věřících s patriarchy [Godet].